Možná to znáte. Ještě nedávno bylo dítě v pohodě, když medvídek ležel na stole a kostky byly každá jinde. A potom se něco změní. Najednou trvá na tom, že hrneček musí být přesně na svém místě, stejná pohádka se čte pětkrát za sebou a každá změna vyvolá protest. Na první pohled to může působit jako tvrdohlavost nebo zbytečné drama. Ve skutečnosti však často nejde o zlobení, ale o přirozenou vývojovou fázi.
Právě tomu se říká senzitivní období. Je to čas, kdy je dítě mimořádně vnímavé pro určitou oblast. Něco ho silně přitahuje, potřebuje si to osahat, opakovat, pochopit a zařadit do svého světa. Ne proto, že by „zlobilo“ nebo chtělo někoho zkoušet, ale proto, že si právě takto buduje vnitřní jistotu a porozumění.
Co jsou senzitivní období a proč se nevyplatí je přetlačovat
Senzitivní období jsou přirozené etapy vývoje, ve kterých dítě intenzivně inklinuje k určité činnosti nebo principu. Může jít o pořádek, pohyb, řeč, drobnou práci rukou, opakování nebo například přesný sled věcí. V těchto chvílích se dítě učí s lehkostí, protože je na to vnitřně „naladěno“.
Když se toto období podaří zachytit, jde všechno přirozeněji. Dítě má chuť spolupracovat, objevovat a zkoušet stále dokola. Když se naopak musí neustále brzdit, odbývat nebo přesměrovávat jinam, vzniká z toho napětí na obou stranách. Ne proto, že by bylo něco špatně, ale proto, že dítě právě potřebuje něco úplně jiného, než mu okolí nabízí.
Proto se nevyplatí senzitivní období přetlačovat. Mnohem více funguje pochopit, co se za chováním skrývá, a jemně na to navázat.
Jak senzitivní období poznat v běžném dni
Nemusí jít o nic složitého. Senzitivní období se často ukáže v úplně obyčejných situacích doma. Dítě například s velkou pozorností vrací věci na stejné místo, všímá si změn v uspořádání, chce dělat věci ve stejném pořadí nebo opakuje jednu činnost znovu a znovu. Jindy trvá na tom, že si samo nalije vodu, samo zapne zip nebo samo přinese talíř na stůl.
Častým znakem bývá i to, že dítě reaguje silněji než obvykle, když mu někdo do činnosti zasáhne. Dospělému to může připadat jako maličkost, ale pro dítě je to právě teď důležité. Nejde o rozmar. Spíše o soustředění, které nechce být přerušeno.
Někdy se senzitivní období projeví i tím, že dítě chce slyšet stejná slova, stejné písničky nebo stejné příběhy stále dokola. Opakování mu nevadí. Naopak mu pomáhá udělat si ve věcech jasno a získávat jistotu.
Jakou pomůcku nabídnout namísto zakazování
Když dítě něco silně přitahuje, pomůže nabídnout mu vhodnou alternativu namísto neustálého „ne“. Pokud chce stále něco rovnat, může dobře posloužit jednoduchý tácek na třídění, skládání předmětů podle velikosti nebo přenášení věcí z misky do misky. Když potřebuje opakovat pohyb, bývá lepší nabídnout činnost, kterou může dělat bezpečně a samostatně.
U dětí, které milují pořádek, fungují přehledně uložené věci, stálé místo pro oblíbené pomůcky nebo jednoduché denní rituály. Dítěti to dává oporu. Nemusí se v chaosu bránit po svém, protože prostředí je pro něj čitelné a klidné.
Nejde o to dítě zahltit množstvím věcí. Naopak. Čím jednodušší a srozumitelnější nabídka, tím lépe se v ní dítě orientuje. Jedna dobře zvolená pomůcka udělá často víc než plná police.
Kdy nechat dítě opakovat a kdy změnit prostředí
Opakování je pro dítě důležitá práce. Tím, že dělá jednu věc znovu a znovu, si ji upevňuje, zpřesňuje a dostává pod kontrolu. Pokud je činnost bezpečná, smysluplná a dítě u ní zůstává soustředěné, většinou není důvod ho zastavovat jen proto, že dospělý by už rád šel dál.
Jiná situace nastává ve chvíli, když se dítě viditelně rozčiluje, nedaří se mu, prostředí ho ruší nebo se opakování mění spíše v neklid než v soustředění. Tehdy nepomůže větší tlak, ale malá úprava okolí. Někdy stačí méně věcí kolem, klidnější místo, jednodušší varianta činnosti nebo krátká pauza.
Důležité je vnímat rozdíl mezi zdravým opakováním a přetížením. Když je dítě ponořené do činnosti a působí spokojeně, právě tehdy se děje něco dobrého. Když už je spíše zahlcené, je lepší mu ulevit než trvat na dokončení.
Jak na to v klidu a bez nátlaku
Na senzitivních obdobích je pěkné právě to, že dítě samo ukazuje směr. Není třeba z toho dělat závody, test ani plán plný úkolů. Stačí si všímat, co dítě právě přitahuje, a vytvořit mu podmínky, aby si činnost mohlo v klidu prožít.
Někedy to znamená dovolit mu ještě jednou seřadit boty do řady. Jindy znovu přečíst tu samou knížku nebo nechat ho desetkrát za sebou přelít vodu z džbánku do sklenice. Z pohledu dospělého se může zdát, že se „nic nového“ neděje. Jenže pro dítě je to důležitý krok, který právě potřebuje.
Když se podaří ubrat tlak a shon, objeví se něco mnohem cennějšího. Klid, radost z činnosti a přirozené učení bez boje. A o to jde. Nemít všechno dokonale podle představ dospělých, ale dát dítěti prostor růst vlastním tempem.
Senzitivní období nejsou problém, který je třeba řešit. Jsou spíše pozvánkou podívat se na chvíli na svět dětskýma očima. S větším pochopením, menším shonem a s důvěrou, že i opakování, pořádek nebo potřeba mít věci „správně“ mají ve vývoji své pevné místo.
Autor článku: Katerina Kralova